Aleš Plch: Běžec na dlouhou trať

Markéta Daxnerová | 30. 4. 2017 | Vstoupit do diskuze

Svoji kariéru i podnikání obecně přirovnává Aleš Plch k běhu na dlouhou trať a běh je i jeho koníčkem. Běžeckou obuv nazouvá zejména, když si chce utřídit myšlenky a najít řešení problémů. Nedávno dosáhl mety Directora a tvrdí, že to bylo hlavně díky jeho vnitřnímu rozhodnutí tuto pozici získat. Jaké strachy musel překonat na cestě vzhůru, kdo je jeho múza a proč už nechce podnikat s manželkou?

V lednu jste povýšil na Directora. Jak se cítíte?
Stejně jako předtím, ale vnímám  větší odpovědnost. Od ředitele se očekává, že stanoví cíle a strategii, jak jich dosáhnout. Že bude lídrem, a to není vždycky jednoduché.

Oslavil jste nějak své povýšení?
Vůbec ne. Mám v plánu určitě udělat oslavu pro svou firmu, ale zatím nemám konkrétní termín.

Co považujete za nejdůležitější milník na cestě k vaší současné pozici?
Pokud se podívám na svou kariéru jako celek, nevidím žádný konkrétní milník. Bylo to o dlouhodobém konstantním přístupu. O výdrži. Ta je v našem byznysu klíčová. Kdo vydrží, ten zvítězí, což podle mě platí i v podnikání obecně. Když budu hodnotit pouze poslední rok, tak nejdůležitější bylo samotné rozhodnutí, že se chci stát ředitelem. Dříve jsem si to sice přál, ale je rozdíl mezi přáním a rozhodnutím. Myslím si, že spousta lidí v Partners to má podobně. Přeje si nějaké povýšení, postup, větší ohodnocení, ale nerozhodne se pro to. A já jsem se tentokrát rozhodl. Tím to bylo jiné než všechny pokusy předtím. To byly pokusy o povýšení, které předem nemohly dopadnout dobře, protože tam to rozhodnutí chybělo.

Jaké konkrétní kroky po rozhodnutí, že se skutečně chcete stát Directorem, následovaly?
Přestal jsem nechávat svět kolem sebe plynout, a začal jsem ho řídit. Dával jsem lidem vize, aby věděli, kam směřujeme, a zároveň poskytoval nástroje, jak cílů dosáhnout. Víc jsem také bral odpovědnost na sebe. Vrátil jsem se ke klientské práci, abych skutečně věděl, jak to dneska chodí, abych byl svým lidem blíž a podařilo se nám zvednout osobní výkony. A výsledkem těchto změn byla ředitelská pozice.

Jaké vlastnosti podle vás musí mít člověk, který chce v Partners dosáhnout na ředitelskou pozici?
V první řadě výdrž, schopnost čelit svým strachům a obtížím, jistou bojovnost a musí ho bavit práce s lidmi.

Zmínil jste, že musí mít schopnost čelit svým strachům. Jakým strachům jste čelil vy a díky čemu jste je překonal?
Myslím, že to byl strach ze zodpovědnosti. Bál jsem se být na výsluní, být vidět a dělat velká rozhodnutí. Už snad stokrát jsem zavedl nějakou novinku, vizi toho, kam můžeme dojít, nebo i třeba jen nějaké obchodní vychytávky. Věnovali jsme tomu všemu spoustu času, a výsledky to nepřineslo. A já nechápal, že těchto sto špatných pokusů není kaňka v mém byznysu, ale že je to něco, čím se můžu chlubit. Tímto uvědoměním jsem si dodal odvahu a sebevědomí. Poznal jsem, že jsem vlastně nikdy nepřestal hledat cestu, a to je správně.

S podnikáním ve financích jste začal v jednadvaceti. Jaký je rozdíl mezi tehdejším a dnešním Alešem Plchem?
Tehdy jsem byl drzejší, někdy možná až arogantní. Jistá drzost, nikoliv arogance, v byznysu nebyla vůbec na škodu. Hodně mi pomáhala. Dnes je mojí silnou stránkou schopnost komunikovat s lidmi a udělat dobrý dojem, bez kterého nemůže vzniknout důvěra, která je v obchodě a podnikání zásadní. Snažím se být co nejvíce svůj. Na nic si nehrát. Občas mi uklouzne i nějaké sprosté slovo a nebojím se přiznávat, že něco neumím nebo nevím. Nechci působit jako Superman. Každopádně tehdy i dnes se snažím vnějším vzhledem na lidi působit pozitivně. Myslím si, že když je člověk hezky oblečený, upravený a umí se usmát, tak to dělá hrozně moc. Jsou to základní věci, ale spousta lidí si škodí tím, že se jim nevěnuje.

Děláte cíleně něco pro svůj osobní rozvoj? Dnes je moderní různé koučování…
Ano, taky jsem tím prošel. Měl jsem kouče, se kterým jsem jednu chvíli pracoval docela intenzivně. Dneska už jeho služeb ale nevyužívám a snažím se víc komunikovat s lidmi tady v rámci firmy, protože kariérní cesta v Partners je specifická. A já potřebuji jít po téhle naší cestě, a ne po nějaké jiné. Víc se proto snažím čerpat z lidí tady od nás než zvenčí. A co dělám pro svůj osobní rozvoj? Nutím se a doslova se kopu do vystupování ze zóny komfortu. Nechce se mi úplně stejně, jako se nechce všem ostatním v Partners a na celém světě, ale pochopil jsem, že právě to je cesta k růstu, která mě posune dál.

Co zatím považujete za svůj největší úspěch?
Jsem spíš kritický, takže vidím i na svém současném postupu jasné chyby. Ale můžu říct, že za úspěch považuju, že jsem zlomil bloky ve své hlavě, které mě držely na M3, a povolil jsem si jít na ředitele.

Mluvíte o chybách. Co konkrétně vám bránilo v dřívějším růstu?
Bál jsem se vystupovat ze zóny komfortu. Byl jsem opatrný v pouštění se do nových věcí. Když jsem něco neměl osahaného, tak jsem se tomu vyhýbal nebo jsem se s tím příliš dlouho seznamoval. Dělal jsem také málo rozhodnutí. Některá jsem odkládal. Chtěl jsem všemu nejprve detailně rozumět, místo abych šel a udělal to.

Radíte se o své práci s manželkou?
To je moje největší múza. Samozřejmě nemám čas, abych jí převyprávěl celý pracovní den nebo týden, ale velmi často ji využívám jako svého odborného konzultanta. Vykládám jí, jak o věcech přemýšlím, co plánuju udělat, co se mi daří nebo naopak nedaří. A vždycky mě překvapí, s jakou rozhodností mi dokáže poradit, i když už v Partners jako obchodnice nepodniká šest let. Utvrdí mě v mém názoru nebo mi naopak elegantně sdělí, že to není dobrý nápad, a nasměruje mě tím správným směrem. Radím se tak s ní často a v podstatě to vyžaduju. Mnohdy ji tak trochu „otravuju“, jestli by si náhodou nesedla a neposlechla si mě.

Neuvažujete se ženou o obnovení vzájemné pracovní spolupráce?
Momentálně mám tolik pracovních úkolů, že Petře vyhrožuju, že bude povolána do zbraně, aby mi s tím pomohla, ale ve skutečnosti to nechci. Někdo řekl, že za každým úspěšným mužem stojí úspěšná žena. A úspěšná nemusí znamenat, že je úspěšná v byznyse. Petra je tmelící prvek naší rodiny a k tomu slaví úspěchy v projektu pro město. Především ale vnáší do rodinného života klid, zatímco já svými aktivitami občas zmatek a stres.

Máte ve svém diáři čas vyhrazený pro rodinu? Jsou například víkendy čistě rodinné?
Pochybuji o tom, že ten, kdo si zavede rodinné víkendy, bude růst. Abychom rostli, potřebujeme byznysem žít a na to pět dnů v týdnu nestačí. Já osobně pracuju, když cítím, že je potřeba pracovat, což je často i o víkendech, a můj pracovní den obvykle trvá i dvanáct, třináct, čtrnáct hodin.

Jak po tak náročném pracovním programu čerpáte nové síly?
Snažím se energii čerpat ze sportu a z času stráveného se ženou a dcerou. Dobíjí mě ale i práce samotná. Když se mi daří, mám plný diář, dostanu doporučení, potkám někoho zajímavého…

Když jsme spolu dělali rozhovor před rokem, svěřil jste se, že ve volném čase rád běháte. Proč jste si vybral právě tento sport?
Miluju kolektivní sporty, ale u běhání vás nemůže nikdo zranit. Teď mám vizi, že si k běhu přiberu další dva sporty, kterými chci víc žít. V létě bych chtěl hrát golf a v zimě běhat na lyžích. U golfu se člověk musí soustředit na přítomný okamžik, s čímž mám odjakživa problém, takže doufám, že mě posune osobnostně dál. U běhu myšlení zase naopak plyne, naskakují vám nápady. Nejlépe na mě běhání působí, když se něco byznysového nedaří. Pak to jdu takzvaně zaběhat. Klidně zruším schůzku, dvě a prostě běžím. Řešení pak najednou samo naskočí.

Pohyb vpřed je pro vás charakteristický. Prohlásil jste, že kdybyste se nehnal dopředu, nemohl byste si vážit sám sebe. K jakému cíli teď tedy míříte?
Můj první dílčí cíl je, aby lidé u mě ve firmě vydělávali opravdu nadstandardní peníze, až třikrát, čtyřikrát víc, než je průměr v České republice. Cílujeme na 1000 bankovních jednotek měsíčně. Někdo může říct, že to je hrozně moc při průměrech, které dneska v Partners máme. Jak ale napsal v jednom článku můj zmiňovaný kouč, dnes je éra odvážných cílů. A tím se v poslední době snažím řídit u sebe i u svých spolupracovníků. Chci vytvořit atraktivní prostředí lidí, ze kterých bude cítit, že jsou skutečně úspěšní. Ne, že si přejí být úspěšní, ale že takoví skutečně jsou. A pak samozřejmě přivést lidi nové. Odvážně říkám, sto do konce roku. Jak to udělat?

Aleš Plch (33)
Director

Do finančně poradenského oboru naskočil v jednadvaceti letech během studia strojírenství na Vysokém učení technickém v Brně, kde posléze získal bakalářský titul. V Partners působí od založení firmy v roce 2007. Poměrně rychle se probojoval na pozici Senior Managera, pak ale přišla léta stagnace. Díky cíleně vybudované vnitřní pokoře a disciplíně se mu ale podařilo v loňském roce své podnikání znovu rozjet a v lednu 2017 se stal Directorem.

V mládí hrál basketbal a věnoval se skautingu. Má rád filmy Miloše Formana, válečné romány a rockovou, swingovou a electro swingovou hudbu, na kterou si občas i zatančí. V autě aktuálně poslouchá Nový zákon, ve kterém nachází inspiraci pro byznys i výchovu pětileté dcery. S rodinou žije v Rosicích u Brna.

Oblíbený citát:

„Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom, co děláme.“

Thomas Alva Edison

15. 06. 2007

         M1 – Team Manager

23. 01. 2008

         M2 – Executive Manager

15. 01. 2010

         M3 – Senior Manager

08. 01. 2017

         D1 – Director

20

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: