Ropná krize naruby

Pavel Kohout | 18. 1. 2016 | Vstoupit do diskuze

Mínus osm. Mínus deset. Mínus šestnáct. Ne, nejedná se o lednové teploty vzduchu v severní Evropě. Jde o typické hodnoty propadů akciových burz na světě od začátku roku do poloviny ledna 2016.

O akciích je známo, že jejich ceny rostou nebo klesají o hodně i během několika týdnů. Z tohoto hlediska není lednový pokles nijak výjimečný. Zajímavější je míra korelace: situace působí dojmem, že trhy celého světa poslechly rozkaz „k zemi!“ jako rota vojáků. (Jednou z nepatrných výjimek je nedisciplinované Maďarsko nebo ještě méně disciplinovaná Jamajka.)

Dalším empirickým faktem je, že podobná míra koordinace nastává na jinak chaotických akciových burzách jen vzácně: v časech největších ekonomických šoků. Naposledy se tak stalo během pádu banky Lehman Brothers na podzim 2008. Znamená to, že bychom se měli připravit na další světovou finanční krizi?

Žádnou jednotlivou událost podobného typu momentálně není vidět. Samozřejmě, je tu Čína a její hospodářské zpomalení. Debaty o tvrdém či měkkém přistání čínské ekonomiky se vedou již zhruba od roku 2001 a donedávna měly spíše teoretický ráz. Během druhé poloviny roku 2015 se však ukázalo, že v Číně se zřejmě skutečně něco děje. V první řadě čínský jüan oslabil a v oslabování doposud pokračuje. Tím skončila dlouholetá debata, o kolik je jüan podhodnocený vůči rovnovážné tržní hodnotě. Ukázalo se, že byl ve skutečnosti nadhodnocený.

Dále poklesl objemu dovozů do Číny: za prosinec 2015 o osm procent ve srovnání s předchozím rokem. Znamená to menší zájem Číny o suroviny, což neomylně signalizuje pokles čínského průmyslu. Za celý rok 2015 poklesl dovoz uhlí do Číny o 30 procent, během prosince o 35 procent.

Kdo chce, může věřit pohádkám o přechodu na čistší zdroje energie anebo o přesměrování čínské ekonomiky z průmyslu do energeticky méně náročných služeb. Během jediného roku se samozřejmě takový zázrak stát nemůže. Čínský průmyslový pokles se nicméně promítá do akciových indexů všech surovinových mocností: Austrálie, Kanady, Ruska a všech arabských ropných států a státečků.

Pokles cen energetických surovin nejde jen na konto čínského zpomalení, ale také politiky Saúdské Arábie. Tato země několik let nevraživě pozorovala, jak nevěřící psi ze Západu rychle zdokonalují techniku těžby ze zdrojů, které byly donedávna nerentabilní. „Zvýšíme dočasně těžbu, tím srazíme cenu a dostaneme ty psy do bankrotu“ — takto nějak asi uvažovali stratégové v Rijádu.

Jenže zatím to dopadá jinak. Američtí a kanadští těžaři se sice dostali do problémů a museli uzavřít řadu vrtů. Jenomže mezitím se jim podařilo dále zdokonalit a zlevnit těžbu. Výsledkem je momentální dostatek, až nadbytek ropy na světových trzích. Cena poklesla pod 30 dolarů za barel, což ještě nedávno nikdo nečekal ani v bujné fantazii. Cena je tak nízká, že se začíná mluvit o ropné krizi.

Tento druh ropné krize zdá se být poněkud podivným, neboť všechny dosavadní ropné krize vznikly z přesně opačného důvodu. Co je na tom ostatně špatného, že pohonné hmoty a energie jsou levné?

Pro spotřebitele je to samozřejmě dobře, i když v posledních letech nepřetržitě paranoidní centrální bankéři opět hovoří o riziku deflace a o hrůzách, které by mírný pokles cenových indexů mohl způsobit. Problém by mohl nastat jinde. Těžba pomocí frackingu a dalších moderních technologií je drahá. Zdrojem kapitálu jsou mimo jiné i emise dluhopisů. Velká část těžby je financována dluhopisy s vysokým výnosem. Co by se stalo, kdyby těžaři měli skutečné problémy a nebyli by schopni splácet část dluhu?

Analytici a investoři, kteří ještě živě pamatují americkou hypoteční krizi, mají tendenci hledat podobnosti. Velké množství rizikových dluhopisů v částečné platební neschopnosti by skutečně mohlo odstartovat sérii dalších nečekaných problémů. Finanční deriváty rizikových amerických hypoték se tak během roku 2008 našly na nejrůznějších nečekaných místech, což byl jeden z důvodů tehdejší paniky. Může se to opakovat?

Analytici jsou zatím spíše optimističtí. Objem těžařských dluhopisů není vlastně tak velký a objem derivátů na nich postavených už vůbec ne, tvrdí zpráva banky Morgan Stanley. Snad je to pravda.

Kdyby ovšem mělo dojít k další epizodě typu Lehman Brothers, víme dopředu, co se stane. Centrální banky znovu rozjedou masivní záchranné programy. Koneckonců, Evropská centrální banka může jen zvýšit intenzitu toho, který právě provádí. Během posledního roku vzrostl objem likvidních peněz v eurozóně o 11,2 procenta (údaj z listopadu 2015). V české ekonomice přibylo za stejnou dobu 12,9 procenta likvidních peněz. (A pak prý, že inflace je nízká. Ano, index spotřebitelských cen sice roste pomalu, ale o nízké inflaci nelze hovořit.)

Lze tedy konstatovat, že jsme zachraňováni jaksi předem, preventivně. Na světě je málo jistot, ve financích už vůbec. Jistota, že peněz bude stále více, je ovšem nejpevnější ze všech.