O hodnotě flegmatismu v investování

Pavel Kohout | 5. 9. 2015 | Vstoupit do diskuze

Co je v investování nejdůležitější? Je to správný výběr akcií, komodit, měn? Nemyslím si to. Jen velmi málokdo dokáže dobře vybírat akcie. Ve skutečnosti skoro nikdo. Knih na téma „Buďte jako Warren Buffett“ vyšly desítky titulů v milionových nákladech, ale Warren Buffett je stále jen jeden. Napodobit jeho úspěch v amatérských podmínkách prakticky nelze, a i s profesionálním zázemím je to krajně obtížné. Pokud jde o komodity a měny, zde je jen malý rozdíl mezi Las Vegas a amatérským spekulováním.

Je důležitý správný výběr trhů? Přihořívá. I ten nejoddanější přívrženec hypotézy efektivních trhů (která zjednodušeně řečeno tvrdí, že nic nelze předpovídat a je v zásadě jedno, kam investujete a kdy) by se pravděpodobně spíše vyhnul akciím řeckých bank v době, kdy se v zemi začala rozvíjet finanční krize. Ale ani dlouhou dobu dynamicky rostoucí čínská ekonomika nebyla rájem pro akciové investory: několik horečných býčích trhů a pak dlouhá léta beznadějného postupného klesání do bažin. Kdo investoval do vyspělých trhů, udělal rozhodně lépe.

Příčina? Nadměrné investice v Číně stlačily ziskové marže podniků k nule nebo ještě kousek pod ni. Člověk nemusí mít naprosto perfektní znalosti podnikových financí, aby věděl, že nulové ziskové marže neskýtají žádný solidní základ pro růst cen akcií.

Rizikové trhy je lepší flegmaticky vynechat, ať už jde o Řecko nebo o Čínu. Tyto trhy nechte gamblerům, které mrzí, že ještě neprohráli úplně všechny peníze. (Proč se emerging markets říká právě tak, „vynořující se trhy“? Protože tyto země byly dlouhodobě postiženy řadou těžkých problémů, které je držely pod vodou. A existují důvody věřit, že všechny tyto důvody pominuly jakoby zázrakem během jednoho nebo dvou desetiletí? Člověk by musel mít optimismu a pozitivního pohledu na svět jako dobrý voják Švejk, aby mohl věřit, že je to pravda.

Ale ani když vynecháme nespolehlivé emerging markets a soustředíme se na stovky let osvědčené vyspělé trhy, stále se adrenalinu nezbavíme. Nedávno jsme mohli pozorovat paniku na vyspělých trzích kvůli poněkud horším hospodářským výsledkům Číny. A to není nic proti panice, která zachvátila svět před sedmi lety, v září 2008 po pádu Lehman Brothers.

Ukazuje se, že nejhorší ze všeho je propadnout euforii a propadnout panice. Nakupovat drahé akcie v euforii a prodávat je levně v panice. Toto je cesta ke ztrátě peněz i klidného spaní. Mnohem lepší je  tyto krátkodobé a střednědobé výkyvy trhu prostě ignorovat. Euforie, rekordní výnosy, čističi bot a taxikáři investují na burze? Nezájem, já investuje pravidelně, každý měsíc, jako vždy. Panika, hospodářská krize, filosofové Bělohradský a Sedláček dumají v televizi o konci kapitalismu? Rovněž nezájem, stále investuji jako vždy, neboť jak radost, tak starost časem pomine. Zůstane jen neustále rostoucí peněžní zásoba, která bude nafukovat ceny, včetně cen akcií. Jedna z mála jistot, na které je možné se celkem slušně spolehnout.

Ještě o něco lepší je vystihnout dlouhodobé trendy. V roce 1966 byl například ideální čas zbavit se akcií na zhruba 13 let. Trochu podobné to bylo i v roce 2000. Jednou za dlouhý čas přijde moment, kdy akcie jsou naprosto beznadějně nadhodnocené. V současnosti to ale s největší pravděpodobností není, neboť ustavičné strachy z té či oné krize zabraňují vzniku bublin. Menší propad způsobený panikou kolem Číny je tedy spíše nákupní příležitost než cokoli jiného. Flegmaticky vzato, co více si investor může přát než šikovnou paniku v pravý čas.

51

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: