Největší problém Číny v jediném grafu

Pavel Kohout | 11. 1. 2016 | Vstoupit do diskuze

Čína jakožto ekonomika je zdaleka největším investorem na světě. V poslední době se jí ale nedaří. Kde je problém? Právě v investování. Investice mají totiž i svoji stinnou stránku.

Zajímá vás největší problém Číny v jediném grafu? Zde je: hrubé investice do kapitálu, údaje z roku 2014:

Zdroj: Světová banka

Čína jakožto ekonomika je zdaleka největším investorem na světě. Hovoříme o fyzických investicích, tedy bytech, továrnách, elektrárnách, kancelářských budovách, dálnicích, železnicích, atd. Nikoli o cenných papírech.

Kde je ale problém? Vždyť přece neustále slýcháme, že investovat je správné. Například prezident Zeman hájí, kudy chodí myšlenku, že čím vyšší podíl investic na hrubém produktu, tím lépe. (Není divu, že pro Čínu měl Zeman vždy jen slova obdivu.)

Ale ať už vás to překvapí nebo ne, i prezident se může mýlit. Investice mají totiž i svoji stinnou stránku. Vlastně dvě.

Když ekonomika investuje po řadu let (jako Čína) přes 40 procent HDP, může se jednoho krásného dne stát, že již není kam investovat: továren i bytů je nadbytek, po dálnicích skoro nikdo nejezdí, rychlovlaky jezdí už skoro všude (často poloprázdné), mrakodrapů je už tolik, že je těžké získat firmy, které by v nich měly sídlit, totéž platí pro nákupní centra.

Není zkrátka už důvod, proč více investovat. Jenomže je tu problém: když snížíme objem investic ze 40 procent HDP třeba na polovinu, co se stane? Ano, HDP poklesne o 20 procent. Nastane hospodářská krize, nezaměstnanost, sociální nepokoje a komunistická vláda v Pekingu může ztratit to, co se v Číně vznešeně nazývá „mandát nebes“. Česky bychom řekli legitimita nebo ještě spíše důvěra obyvatelstva. Velký problém, ztráta důvěry populace. V Číně, kde nejsou svobodné volby, možná větší než u nás. Místo voleb totiž může přijít revoluce.

Co udělá pragmatická komunistická vláda, když je investic příliš a hrozí krize? Přikáže komerčním bankám, aby půjčovaly více a centrální bance, aby zařídila dostatek peněz.

Přesně to se stalo na přelomu let 2008 a 2009. Čína díky tomu vyšla ze světové finanční krize jako vítěz. Mluvilo se o nové světové supervelmoci, nebudu to opakovat, četli jste to nejméně stokrát.

Jenomže se píše rok 2016 a Čína se znova dostává do problémů. Udržet zběsilé tempo investic bude tentokrát obtížnější, ne-li nemožné.

A je tu ještě jeden problém. Problém, který se týká investorů. Dlouholeté masivní investice do výrobních prostředků způsobily, že v Číně panuje obrovská konkurence ve všech průmyslových odvětvích. Tato konkurence stlačuje ceny na minimum, což můžeme vítat jako zákazníci — ovšem zároveň tlačí ziskové marže na minimum, což se nám nebude líbit jakožto investorům. Však je to také důvod, proč čínské akcie se posledních pět let sotva plouží, když přitom čínská ekonomika bují. Alespoň podle čísel publikovaných čínským statistickým úřadem.

Co dělat? Záchranu čínské ekonomiky musíme nechat na Číňanech, koneckonců máme své vlastní starosti. Ale čínským akciím se vyhýbejme jako moru. Víceméně totéž platí i pro akcie jiných emerging markets. Ale pozor, začátek ledna 2016 ukázal, že ani vyspělé trhy nejsou odolné vůči čínské nákaze. Americké akcie ale mají alespoň tu šanci profitovat z nízkých čínských výrobních nákladů. Vyrábí se v Číně, ziskové marže se účtují v Americe. Takto funguje dělba práce v moderní době. Mao Ce Tung se musí obracet v hrobě, ale dobře mu tak.