Měnová reforma verze 2.0

Pavel Kohout | 20. 6. 2016 | Vstoupit do diskuze

Představte si svět bez hotových peněz. Všechny platby probíhají kartou nebo bankovním převodem. Nemusíte se starat, zdali máte v peněžence dost bankovek, stačí mít náležitý zůstatek na účtu. Nemáte-li zůstatek, použijete místo debetní karty kreditní kartu.

Obchodníci si ušetří nákladnou, nebezpečnou, a připusťme, i nehygienickou manipulaci s bankovkami a mincemi. Ministr financí bude mít dost peněz, neboť odpadnou daňové úniky. Skončí doby kufříků, igelitek a krabic od vína plných svazků bankovek: korupčníkům, obchodníkům s drogami a jiným organizovaným zločincům to natolik zkomplikuje život, že raději začnou sekat dobrotu.

Bankovky budeme znát již jen z filmů. Děti se budou divit barbarským zlozvykům staré doby, jakými byly například papírové peníze, kouření, benzínové automobily v soukromém vlastnictví a pojídání masa…

Nechme stranou možné zákazy kouření, fosilních paliv a masa. Zákaz hotových peněz je možná aktuálnější. Proč: protože výhody bezhotovostních peněz lze veřejnosti snáze prodat než výhody zákazu masa. Nevýhody nejsou tak patrné. Přesto jsou podstatné.

Nejprve ale stručně popišme fungování současného finančního systému. Peníze jsou formálně kryty aktivy centrální banky — ve skutečnosti ale jsou kryty tím, co za ně lze koupit. Tisícikoruna nemá svoji hodnotu kvůli nějakým rezervám České národní banky, ale jedině díky tomu, že za ni můžete koupit nějaký objem zboží nebo služeb.  Zapomeňte na zlaté krytí: to nefungovalo zdaleka stoprocentně ani za první republiky.

Proč nemít peníze v hotovosti?

Moderní peníze, ať už koruny, eura, dolary, libry nebo švýcarské franky, jsou vesměs peníze virtuální. Hodnotu jim propůjčuje jen všeobecná společenská dohoda, že tuto hodnotu mají. Ať už ve formě mince, papíru nebo počítačového záznamu, hodnota peněz je stejná.

A přece bankovka má výhodu oproti elektronickým penězům. Máte ji v peněžence a je plně pod vaší kontrolou. Můžete o ni přijít jen díky kapesnímu zloději anebo díky velkému zloději v podobě státu provádějícímu měnovou reformu. K takovému zásadnímu kroku se však žádný moderní stát neuchýlí. Pokud si dáte pozor, vaše bankovka je v bezpečí. Samozřejmě, že pouze v relativním bezpečí, neboť je tu riziko inflace.

Inflace? Je to skutečně riziko hodné pozornosti? Vždyť můžeme neustále číst, že inflace je prakticky nulová (v Česku 0,1 procenta), někde dokonce záporná (na Slovensku -0,9 procenta), a naše peníze tudíž neztrácejí kupní sílu. Proč tedy nemít peníze v hotovosti?

Z hlediska občana a podnikatele nízká inflace nemusí vadit. Občanův příjem má díky nízké inflaci vyšší kupní sílu. Úspory samozřejmě také. Podnikatel by možná uvítal trochu inflace, aby rozpustila část hodnoty jeho úvěru, ale ani on si nakonec nemůže stěžovat. Za prvé, díky nízké inflaci si může půjčit levněji než kdykoli dříve. Za druhé, nerostou mu náklady — některé náklady dokonce klesají.

Z podobných důvodů nízká inflace nemusí vadit ani státu, protože i úroky ze státního dluhu je levnější. V historickém srovnání rekordně levné. Některé státní dluhopisy nesou dokonce záporný úrok: investoři platí Německu nebo Švýcarsku, ale dokonce i Česku, že těmto státům smějí vůbec půjčit peníze!

Záporné výnosy dluhopisů stojí za hlubší zmínku. Jak je možné, že nějaký investor je tak zpozdilý, že investuje do cenných papírů, které nesou jistotu ztráty, byť mírné? Jak je možné, že se vůbec najdou hlupáci, kteří takové dluhopisy vůbec koupí? Kdo vůbec kupuje státní dluhopisy?

Státní dluhopisy kupují vesměs portfolio manažeři z bank, pojišťoven, penzijních fondů a podobných institucí. Jsou snad tito lidé intelektuálně nedostateční? Ale ne. Každý správce peněz ví, že investuje peníze svých klientů špatně. Jenže nemá jinou možnost. Musí.

Jak to? Banky, pojišťovny a penzijní fondy jsou přece soukromé společnosti a jako takové smějí provádět vlastní rozhodnutí. Je státní dluhopis ztrátový? Pryč s ním, koupíme raději něco, co vydělává. Máme přece kapitalismus, ne?

Finanční trhy bez kapitalismu

Ne. Kapitalismus již na finančních trzích nemáme. Už dávno před krizí roku 2008 bylo podnikání na finančních trzích sešněrováno regulacemi do takové míry, že se nedalo hovořit o svobodném trhu. Pouze v pohádkách levicových politických aktivistů se vyskytoval zlý drak jménem „neregulovaný finanční trh“. Účelem těchto pohádek bylo přesvědčit politiky, aby regulovali ještě více a radostněji. Když pak nastala krize roku 2008 — z velké části způsobená nepromyšlenými regulacemi — byl pak důvod zavést ještě širší, hlubší a ostřejší regulace.

Zpět k záporným výnosům dluhopisů. Pojišťovny a penzijní fondy v prakticky všech evropských zemích musejí investovat minimálně několik desítek procent rezerv do státních dluhopisů. Je jedno, jestli tyto dluhopisy klientům prodělávají, ze zákona zkrátka musejí investovat do státních dluhopisů, přes to takříkajíc nejede vlak. Musejí, i když vědí, že je to špatně.

Záporné výnosy dluhopisů jsou výsledkem měnové politiky centrálních bank. Centrální bankéři mají obavy, že nízká inflace může mít zlé následky pro hospodářský růst. Jistě, tyto obavy nemají žádnou oporu ve faktech a teorie, která to tvrdí, je hodně chatrná. Pokud je nízká inflace spojena s hospodářskými krizemi, je spíše jejich důsledkem, nikdy příčinou.

Smůla je, že učebnice, ze kterých se centrální bankéři učí během svých studií, papouškují všechny stejné dogma o škodlivosti nulové nebo záporné inflace. Centrální bankéři mají tuto poučku hluboce pod kůží. Jestli je to pravda nebo ne, je zcela vedlejší. Hlavní je, že každý centrální bankéř se o nebezpečí poklesu cen učil ve škole.

Jaký je důsledek tohoto jednostranného vzdělání centrálních bankéřů? Když se nedaří inflaci povzbudit nulovou úrokovou sazbou, nastupují záporné úrokové sazby. Ty jsou již skutečností u státních dluhopisů, běžné a spořící účty jsou ale zatím tabu. Co ale kdyby přestaly být tabu?

Run na banky

Kdyby bylo možné nasadit na váš spořící účet zápornou sazbu — řekněme, pro začátek, třeba mínus tři procenta — co byste asi tak dělali? Podle představ centrálního bankéře byste měli běžet do banky, vybrat si peníze z účtu a utratit je. Tím rozhýbete kola ekonomiky, spotřeba vzroste, porostou i tržby, zisky, investice a zaměstnanost, ekonomika obživne a inflace vzroste. Vše se pod moudrým vedením centrální banky vrátí do normální rovnováhy a úrokové sazby bude opět možné zvýšit.

A teď tu o červené Karkulce… anebo raději, jak by tomu bylo ve skutečnosti.

Ve skutečnosti by rozezlení střadatelé okamžitě oblehli bankovní pobočky a začali by likvidovat zůstatky na svých účtech. Jak ví každý, i finančník amatér, takovýto run (běh) na banku nepřežije žádný, ani zcela zdravý peněžní ústav. Vědí to dokonce i centrální bankéři: jakmile se sejdou davy a začnou požadovat hotovost v bankovkách, je zle. Bankovní krize je nadosah.

Jak ale zavést záporné úroky a neohrozit přitom stabilitu bankovního sektoru? Lze nějak zakázat lidem, aby stáli fronty před bankovními pobočkami s cílem vybrat si hotovost? Ano, lze: zakázat hotové peníze.

Jsme u pointy příběhu. Skutečným motivem snah o zrušení bankovek není pohodlí, bezpečnost, boj proti korupci, ba ani hygiena. Skutečným důvodem je snaha zavést záporné úroky na účtech se vším, co by obnášely: postupnou konfiskaci vkladů. Neexistovala by hrozba bankovních runů, neboť klienti by neměli ze svých vkladů co vybírat. Museli by pokrčit rameny a raději utrácet za nesmysly, než aby své peníze nechávali postupně znehodnotit. Šlo by o řízenou, postupnou měnovou reformu, před níž by nebylo úniku.

Dokonalý policejní dohled nad každou utracenou korunou by pak byl dalším nástrojem pro ministra financí, aby mohl lépe hlídat své ovečky, daňové poplatníky. Otevřel by se prostor pro další zdanění a další inovativní druhy daní. Což takhle třeba zavést progresivní sazby DPH podle toho, kolik utrácíte? Anebo progresivní spotřební daně na energie? Moderní evropský sociální stát přece potřebuje hodně finančních zdrojů!

Krásný nový svět. Těšíte se?