Ke kořenům prosperity

Pavel Kohout | 18. 4. 2016 | Vstoupit do diskuze

Česká ekonomika podle statistik vzkvétá. Hrubý domácí produkt roste, inflace je nízká, nezaměstnanost patří mezi nejnižší v Evropě, a tak dále. Všeobecný pocit prosperity se však nedostavuje. Proč tomu tak je, když se papírově máme tak dobře?

V první řadě se nabízí vysvětlení, že sousední ekonomiky rostou srovnatelným tempem anebo ještě rychleji. Především Německo. Až do roku 2009 česká ekonomika postupně doháněla úroveň Německa. Poměr hrubého národního důchodu obou zemí dosáhl podle statistik Světové banky hodnoty 42,6 procenta. Pak se „něco“ zadrhlo a česká ekonomika začala ztrácet tempo.

Zdroj: Světová banka

Zde je namístě vysvětlení, že HND (respektive Gross National Income, GNI) je statistika v praxi zaměnitelná s hrubým národním produktem. Nezahrnuje příjmy, které byly vytvořeny na území dané ekonomiky, ale patří zahraničním investorům. Protože velká část HDP je tvořena zisky zahraničních investorů, které se českých občanů netýkají, růst hrubého domácího produktu (HDP) tedy ještě neznamená adekvátní růst příjmů obyvatelstva. Hrubý národní důchod podává přesnější obraz reality.

Použitá statistika HND také nepracuje se šidítkem známým jako „parita kupní síly“, ale jde o skutečné, nezmanipulované srovnání příjmů v obou zemích. Projeví se tedy posilování nebo naopak oslabování měny, jak je zřejmé zejména „sešupem“ v roce 2014, kdy se ekonomika vrátila na úroveň roku 2007. Tento pokles byl samozřejmě způsoben devalvací české koruny. Počítáno metodikou reálného HDP se vlastně nic moc nestalo, ovšem ve skutečnosti občané zchudli — což mohli vidět pokaždé, kdy překročili hranice. (Běžného občana samozřejmě více zajímá skutečný obsah jeho peněženky než kejkle s „reálným“ HDP, který není ve skutečnosti reálný.)

Jiný důvod absence pocitu bohatství mezi širšími lidovými skupinami je fakt, že velká část zisků plyne uměle zvýhodněným skupinám: dotačním baronům, ovladatelům veřejných zakázek, a podobně. Dotace plynoucí z Bruselu nepochybně zvyšují HDP (dokonce i HND), ale jejich efekt běžný občan pocítí zpravidla jen při pohledu na nesmyslné projekty, které jsou zpravidla nefunkční a za normálních okolností (bez dotací) by je nikdo nezaplatil, protože by každému bylo líto peněz. Jde o celou škálu projektů, od malých, přes dotace soukromým firmám (které z trhu vytlačují firmy nedotované) až po mohutné infrastrukturní kolosy.

Dále je zde smutná skutečnost, že boj s korupcí skončil vítězstvím korupce.

Kromě toho, prosperita je geograficky nerovnoměrná. Na jedné straně máme Prahu, na straně druhé řada chudších regionů od Karlovarského kraje po Moravskoslezský. Vyjeďte si do Karlových Varů (nebo ještě lépe někam na Karlovarsko) anebo do Bruntálu a všem vykládejte, jak se máme dobře, neboť HDP roste. V nejlepším případě vás budou mít za blázna.