Corbyn, jeho ekonomický tým a ekonomická nerovnost

Pavel Kohout | 5. 10. 2015 | Vstoupit do diskuze

Předsedou britské Strany práce (Labour Party) se stal Jeremy Corbyn, nefalšovaný levičák ze staré školy. Corbynovo vítězství je zpráva stará již pár týdnů. Konference labouristů v přímořském městě Brighton je ovšem nedávná událost, zajímavá tím, že Corbyn zde představil svůj tým ekonomických poradců.

Největší mediální hvězdou Corbynova poradenského týmu je Thomas Piketty, autor bestselleru Kapitál ve 21. století. Název knihy evokuje Karla Marxe, obsah lze shrnout do jedné věty: „Kapitalisty bohužel potřebujeme, protože v SSSR to nedopadlo dobře, ale musíme je zdanit až do morku kostí a zacházet s nimi jako s potenciálními teroristy.“

Piketty navrhuje zdanit příjmy v hodnotě nad půl milionu dolarů ročně sazbou 80 procent. Podle jeho představ tím stát získá dostatek prostředků na sociální služby a hlavně — což je Pikettyho nejhorší noční můra — zabrání koncentraci kapitálu do rukou hrstky superboháčů, kterým by nakonec patřil celý svět. Maximální míra majetkové a příjmové rovnosti je nejvyšší hodnotou a hlavním přikázáním.

Pikettyho přívrženci blahosklonně opomíjejí fakt, že Británie již v historii měla extrémně vysoké daně z příjmů, které skutečně účinně snižovaly míru nerovnosti. Podle jedné této míry nejmenší nerovnost panovala v Británii v roce 1976. Byl to rok, kdy země musela požádat Mezinárodní měnový fond o nouzovou půjčku. Podle jiné míry to bylo v roce 1979. Tehdy Británie zažila tzv. Zimu nespokojenosti (Winter of Discontent) a ekonomicky byla na pokraji devastace.

Podíl nejbohatší desetiny procenta populace na hrubých příjmech

Je zřejmé, že od roku 1913 až do 70. let míra nerovnosti vyjádřená tímto měřítkem utěšeně klesala. Řada faktorů pomáhala snižovat příjmy a majetky bohatých: extrémní válečné daně, vysoká inflace, bombardování, znárodňování, a tak podobně. Když Británie byla v roce 1979 prakticky na kolenou, šlo o poměrně rovnostářskou ekonomiku.

Když Margaret Thatcherová postavila Británii opět na nohy, míra nerovnosti začala opět růst. Celkem pochopitelně: příjmy firem a nejvyšších příjmových skupin nutně rostou rychleji během období hospodářské expanze. Někomu to přijde možná nespravedlivé, ale tak to zkrátka chodí v každé normální ekonomice. Cenou za nízkou míru nerovnosti je nízký hospodářský růst.

Jestli nízká míra nerovnosti byla příčinou anebo jen důsledkem ekonomické mizérie, ovšem Piketty ani Corbyn příliš neřeší. Podstatné je, že všichni mají stejné žaludky a tudíž mají nárok na stejný díl prosperity. K tomuto typicky starolevicovému principu náleží i další axiom: „Veřejné výdaje jsou dobré, škrty ve výdajích jsou špatné, bez ohledu na okolnosti.“

Zastánců tohoto principu je v Corbynově týmu hned několik: laureát Nobelovy ceny Joseph Stiglitz je z nich největší hvězdou. Malá poznámka k Nobelově ceně: Stiglitz ji obdržel za práci v oblasti teorie asymetrických informací, nikoli za makroekonomii. Ve světě se nicméně nejvíce proslavil jako kritik škrtů ve veřejných výdajích. Fungují Stiglitzovy ekonomické recepty? V nedávné době byl i poradcem řecké vlády. Výsledky jsou viditelné.

44

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: