Česká ekonomika: kořeny růstu

Pavel Kohout | 30. 11. 2015 | Vstoupit do diskuze

Česká ekonomika roste a zde je důvod růstu: banky půjčují. Objem úvěrů soukromému sektoru vzrostl meziročně o 6,9 procenta (podle posledních dostupných údajů z října 2015). Nebylo tomu tak vždy. Například v září 2008 české úvěry pádily více než 20% tempem. Rekordního růstu v hodnotě 26,25 procenta však bylo dosaženo v prosinci 2007. Pamatujete? Ekonomika tehdy rostly tempem 5,3 procenta, nezaměstnanost byla na 5,3 procentech s klesající tendencí.

Ekonomika vždy roste, když roste objem úvěrů. Naopak stačí pokles tempa nebo stagnace a ekonomika zaškobrtne. Někdy i na několik let. Vzpomeňme nemastných neslaných let kolem roku 2000 a „hospodářské krize“ v letech 2009 a 2010.

Termín „hospodářská krize“ je samozřejmě legračně přehnaný, protože tehdejší česká ekonomická recese neměla se skutečnou krizí nic společného. Jak je patrné z grafu i z reálných zkušeností, následovalo oživení. Zhruba od roku 2011 české úvěry nerostou dvojciferným ročním tempem, ale růst kolem 7 procent ročně je zdravý a odpovídá potřebám normální ekonomiky.

Co by se stalo, kdyby dvacetiprocentní úvěrový růst pokračoval delší dobu? Po nějaký čas by ekonomika rostla, nezaměstnanost by byla zanedbatelná, státní rozpočet by byl v přebytku, všichni by byli spokojeni, a možná by zahraniční tisk dokonce psal o českém hospodářském zázraku nebo o „tygru nad Vlatavou“. Jenomže každá ekonomika, která si získá přezdívku „tygr“, je zralá na drsné probuzení.

Platilo to pro Irsko, pobaltské státy i pro země jihovýchodní Asie až do krize v roce 1997. Ukázkovým příkladem ekonomiky, která byla hnána úvěrovým dopingem a pak zkolabovala, však bylo Řecko.

Pád řeckých veřejných financí nebyl příčinou řecké krize. Byl pouze důsledkem. Příčiny byly dvě. Za prvé, nezvládnutá penzijní reforma. Za druhé, úvěrová bublina která se nafukovala doslova desítky let a která se přestala nafukovat v roce 2009.

Hrozí něco podobného Česku? Ne, alespoň ne během nejbližších let. Objem řeckých úvěrů přesáhl v roce 2009 hodnotu 105 procent HDP. České soukromé úvěry dosahují hodnoty kolem 2/3 HDP. Uvážíme-li, že nominální růst úvěrů i HDP je v české ekonomice na zhruba stejné úrovni, výsledkem je úlevný závěr, že apokalypsa nehrozí ani ve vzdálenější době. Koneckonců, užili jsme si své koncem 90. let a teď bychom měli mít na nějakou dobu pokoj.