Bankéřský recept na stagnaci

Pavel Kohout | 15. 8. 2016 | Vstoupit do diskuze

Co stojí za současnou italskou bankovní krizí i zvyšováním cen nemovitostí? Komentuje Pavel Kohout.

Typická centrální banka funguje podle jediného receptu, který se všichni centrální bankéři učili ze stejných učebnic:

  • Když je inflace nad stanoveným cílem a ekonomika je cyklicky přehřátá, je třeba zvýšit úrokové sazby.
  • Když je inflace pod stanoveným cílem a ekonomika je v cyklické recesi, je třeba snížit úrokové sazby.

Logika je zřejmá: vyšší sazby pobízejí domácnosti ke spoření spíše než k utrácení a zároveň zdražují úvěry. Nízké úrokové sazby naopak nemotivují ke spoření a povzbuzují tvorbu spotřebitelských i investičních úvěrů. Nádherně jednoduché a dokonale logické.

Bankovní krize po italsku

Dokonalá ekonomická logika se ovšem začne hroutit, když úrokové sazby jsou na nule a ekonomika je stále v recesi nebo přinejlepším roste tak pomalu, že se hovoří o stagnaci. Ale i pro tento případ se najde pravidlo:

  • Když je inflace pod stanoveným cílem a ekonomika je v cyklické recesi, je třeba zvýšit objem peněz pomocí nákupu dluhopisů (nebo i jiných cenných papírů) na finančním trhu.

Toto opatření zvýší objem likvidních peněz v oběhu a tím — alespoň podle představ centrálních bankéřů — povzbudí ekonomiku a zvýší inflaci.

Má to ovšem háček. Uvedená pravidla mohou docela dobře fungovat v případech cyklických recesí. Jinak je tomu, když recese je strukturální. Její příčiny neodezní časem, ale jsou stále stejné nebo se dokonce kumulují.

Příkladem může být Itálie. Hospodářský růst této země byl desítky let tažen dluhem, státním i soukromým. Zhruba až do zavedení eura objem italských bankovních úvěrů nefinančním podnikům kolísal v přijatelné výši kolem 50 procent HDP. Po zavedení eura ale úrokové sazby poklesly na nevídaně nízké hodnoty. To měla za následek, že italské podniky se pustily do úvěrových orgií: objem úvěrů překonal hranici 90 procent HDP.

 

Zdroj: BIS

Tam ale Itálii zastihla recese. Zprvu cyklický výkyv měl za následek nárůst špatných (nesplácených) úvěrů. Italské podniky zkrátka nedokázaly splácet ve zlých dobách dluhové břemeno, které na sebe dobrovolně uvalily v příznivějších časech. Výsledkem je italská bankovní krize, která je jedním z významných faktorů dnešního pomalého růstu celé Evropy.

Špatné bankovní úvěry jako procento celkových úvěrů



Zdroj: The Sounding Line / OECD http://thesoundingline.com/bank-of-italy-governor-visco-italian-banks-are-fine-still-need-bailout/

Evropská centrální banka a bičování mrtvého koně

Žádná měnová politika nedokáže zázračně zachránit situaci v prostředí bankovní krize. Evropská centrální banka se nicméně snaží, co jí síly stačí. Objem likvidních peněz v oběhu vzrostl od pádu Lehman Brothers o více než 77 procent. V posledních letech (2015 a 2016) se stalo zvykem, že míra růstu objemu peněz (peněžní inflace) nabývá již dvojciferných hodnot. Nárůst tempa je viditelný pouhým okem:

Zdroj: Federal Reserve Bank of St. Louis https://fred.stlouisfed.org/series/MYAGM1EZM196N

Přesto tato mimořádná aktivita ECB nestačí, aby zachránila Evropu před pastí pomalého růstu. Je to pochopitelné, neboť jakkoli expanzivní měnová politika v prostředí úvěry přetížených podniků i domácností zkrátka nemůže fungovat. Bičování mrtvého koně, dalo by se říci.

Evropské centrální bance vydatně sekundují i jiné evropské centrální banky: Bank of England, Sveriges Riksbank i Česká národní banky. Všechny tyto instituce provozují nějakou formu kvantitativního uvolňování, což znamená nákup cenných papírů na veřejných trzích za peníze emitované „z čistého vzduchu“, tedy nekryté.

Jak napumpovat ceny nemovitostí

Centrální bankéři žijí v naději, že takto povzbuzená inflace bude mít za následek zvýšení hospodářského růstu, což je předpoklad mírně řečeno odvážný. Prozatím centrální banky nejsou příliš úspěšné v posílení inflace zboží konečné spotřeby, ale daří se jim stimulovat inflaci cen aktiv: akcií a nemovitostí.

Zastavme se u nemovitostí, neboť ty jsou důležité z hlediska demografie. Drahé a nedostupné byty mají za následek odkládání tvorby rodin a jsou tedy jednou z příčin demografické krize. Následující graf ukazuje, jak expanze peněžní zásoby vytvořená politikou jedné konkrétní centrální banky dokázala během let „napumpovat“ ceny bytových nemovitostí:

Švédsko: Index cen nemovitostí (červeně) a peněžní zásoba (modře)

Zdroj: Sveriges Riksbank, Swedish Statistical Office

Souvislost cen nemovitostí s objemem peněz v ekonomice (vyjádřeným v tomto případě agregátem M3) je zřetelná na první pohled. Není třeba ani nějakého teoretického zázemí, aby pozorovatel viděl, že čím více peněz, tím dražší byty.

44

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: