Manažeři z ředitelství Petra Kroupy ve Vídni

Václav Valášek | 11. 4. 2012 | Vstoupit do diskuze – 2 komentáře

Parádní prodloužený víkend v nejvyšším standardu si užili vybraní manažeři z ředitelství Petra Kroupy. Výlet do Vídně se uskutečnil první dubnový víkend. To, co jsme zažili, však nebyl žádný apríl, nýbrž bombastické tři dny plné dobrého jídla a pití, skvělých zážitků a to vše ve výtečné sestavě lidí.

Výlet byl odměnou pro vítěze a školitele takzvaného projektu M2, který Petr Kroupa pro své manažery uspořádal v druhé polovině roku 2011. Princip byl takový, že manažeři na pozicích M1 se rozdělili do čtyřčlenných týmů pod vedením manažerů na pozicích M2 a výše. Vzniklo tak devět týmů, které spolu navzájem soutěžily. Kritéria pro vyhodnocení byly takzvané major pointy celého týmu, které se počítali z osobního výkonu manažerů M1 a počtu lidí, které dokázali úspěšně provést skrze supervize. Jak to všechno dopadne, bylo do poslední chvíle velice napínavé, a co měsíc se na prvním místě objevil jiný tým. Slavnostní vyhlášení proběhlo v rámci konference ředitelství na začátku února. Vítězný tým, ve složení Petra Žatecká, Jakub Rejthar, Jaroslav Kymr a David Hrouda pod vedení ředitele Tomáše Myšáka nakonec těsně urval prvenství s úctyhodnými čísly: 7.280 BJ osobního výkonu vedoucích a 12 lidí po supervizi.

A co si tedy vítězný tým, školitelé a jejich životní partneři ve Vídni zažili? Už společná cesta autobusem ukázala, že sestava je nejlepší možná a ve vtipu a doplňování tekutin nikdo nezůstal pozadu. Hotel přímo na věhlasné Mariahilferstrasse jsme jen proběhli a už se mířilo do ještě věhlasnějšího zábavního parku Prater. Zde čekalo příjemné překvapení v podobě přípitku ve „Wiener Riesenrad“, tedy obřím ruském kole ve kterém se svého času vozil ještě nebožtík František Josef.

Večeře se i při vší slušnosti musí nazvat žranicí. Stoly se prohýbaly pod tíhou pečeného masa, klobásek a různých příloh. Večer trocha zábavy, jak kdo zvládl.

Druhý den ráno se vyrazilo na císařské sídlo Schönbrunn. Nádherný barokní zámek a obrovské zahrady daly přičichnout okázalosti a přepychu, který si tehdejší dvůr dopřával. Odpoledne bylo dle libosti každého. Někdo vyrazil na nákupy (ve Vídni se výborně nakupují luxusní značky jako Louis Vuitton, Gucci atd.) jiný po nesčetných krásách Vídně a některým to nedalo a vrátili se do Prateru, aby ještě stihli některé z doslova šílených atrakcí. Například se nechat vystřelit rychlostí 14 m/s do přes sto metrů a zažít tak přetížení 6G na atrakci zvané ejection seat.

Další z krásných překvapení byla večeře na nejvyšší stavbě ve Vídni – Donauturm.  V točící se restauraci ve výšce 150 metrů s překrásným výhledem na noční Vídeň jsme si konečně také vychutnali pravý vídeňský schnitzel, pardon řízek.

Sladkou tečku za podařeným výletem udělala nedělní dopolední návštěva Cafe Central. Tedy místa, kde před válkou vysedávali evropští intelektuálové a politici, například Kafka či Freud ale i Lenin, Hitler či Trockij. Atmosféra kavárny je tak démonická, takže i my jsme začali osnovat, jak ovládneme Evropu. Začít invazí do Polska se zdá, jako osvědčený tah. Jinak jsme si však vychutnali vynikající dort Sacher, skvělou kávu a vydali se na cestu ku Praze.