Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

POLITICKÝ ALIBISMUS ZBYTEČNĚ LIKVIDUJE EKONOMIKU

Petr Borkovec | 22. 4. 2020 | Vstoupit do diskuze

Krátkodobá motivace, alibismus, neochota nést odpovědnost a špatně nastavené cíle jsou typickými chorobami některých velkých korporací a většiny politiků. Tyto neduhy zabraňují realizaci koncepčních změn napříč volebními horizonty a vedou k neschopnosti dělat dlouhodobě správná, efektivní a hodnotná rozhodnutí na úkor krátkodobého zisku. To vede již ve střednědobém horizontu k velkým ekonomickým ztrátám či ke ztrátě konkurenceschopnosti. Prostě politik i manažer v korporaci s nesprávnou kulturou při rozhodování zohledňuje především svoje cíle, svoji pozici či svoje bonusy, a to v časovém horizontu, který se jej dotýká. Na výsledky v daleké budoucnosti, ze kterých by mohl profitovat i jiný politik či manažer, nevidí, přestože by hlavní benefit získali akcionáři či občané dané země, kteří tomuto manažerovi dali svoji důvěru.

POLITICKÝ ALIBISMUS ZBYTEČNĚ LIKVIDUJE EKONOMIKU

VIRUS JMÉNEM POLITICKÝ ALIBISMUS
V dobách klidu a ekonomického růstu nás to díky naší trošku sobecké a velmi skeptické povaze většinou moc nebolí a neřešíme to. Bohužel v krizi se tato špatná politická kultura a způsob přemýšlení projeví v plné síle tak, jak to vidíme nyní v době koronavirové krize. Koronavirus opravdu není ta choroba, která likviduje celé odvětví naší ekonomiky, zničí tisíce malých a středních podniků, přinese stovkám tisíc lidí nejistotu a nezaměstnanost a způsobí největší propad bohatství lidí od revoluce. Tou nemocí dokonce není ani neschopnost či inteligence politiků a lídrů země. Chytrost jim neschází. Tou dlouhodobou nemocí je jejich alibismus, pokřivené hodnoty a jen omezený zájem o lidi a naši zemi. Vláda není ochotna riskovat svoji osobní politickou moc a budoucnost v zájmu země, a to ani v době, kdy u nás vidíme naprosto nevídanou míru solidarity, disciplíny a ochoty pomoci. Mozky a kompetence, které se spojily v iniciativě COVID19CZ, jsou neuvěřitelnou ukázkou toho, co jde udělat. Bohužel, ani jejich schopnosti bez politické podpory nestačí.

Místo toho z přímého přenosu sledujeme velmi drahou volební kampaň, kterou všichni zaplatíme. Vidíme mediální show zaměřenou na neustálé vyvolávání strachu a paniky a směřující zrak všech diváků, tedy voličů, na jedno jediné číslo, a tím je počet zemřelých na koronavirus či s koronavirem. Toto číslo má být rozhodujícím parametrem příštích voleb a měřítkem schopností politiků a má odvrátit pozornost od ceny, kterou zaplatí miliony lidí dlouhodobě. Ceny, která velmi pravděpodobně zabije či zničí životy násobně většího počtu lidí. Jako viník však nebude označen politik, který přece zachraňoval životy, ale bude jím virus.

PRVNÍ TÝDNY, PRVNÍ VÍTĚZSTVÍ
Stačilo přitom málo a mohlo vše vypadat jinak. První bitvu naši politici dle mého názoru jednoznačně vyhráli. Možná bylo velkou výhodou, že neměli moc času přemýšlet, dělat si průzkumy mezi lidmi a reagovali intuitivně. Bylo vidět, že není čas na politikaření a je třeba rychlého rozhodování. Bylo také vidět nerozlišování odborného a politického rozhodování. Prostě se udělalo to, co bylo třeba.

Byla to nejprve bitva o zploštění křivky a nezahlcení českého zdravotnictví, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na životech lidí. To se podařilo. Dnešní čísla jsou výrazně lepší než ty nejlepší odhady, které jsme si mohli přečíst v médiích. A výrazně menší než čísla, kterými nás strašili politici před měsícem. Reprodukční faktor dnes máme kolem 1. Procento nemocných z počtu otestovaných postupně kleslo z 6 % na 1–2 %. Nárůst počtu detekovaných nakažených klesl pod 150 za den a procentní růst je pouhých 2 %. Probíhá výrazně méně testů, než je kapacita, protože není dost lidí s příznaky. Vlastně i komunikace směrem k veřejnosti první dva týdny dávala smysl (i přes velkou snahu o one-man show v podání našeho vůdce na premiérské židli).

S opatřeními na podporu ekonomiky to bylo horší, ale snaha vidět byla. Byl to neskutečný informační chaos, bylo to nedotažené a plošné. Roli ovšem hrála rychlost a účel to z velké části splnilo, protože podnikatelé uvěřili, v březnu propouštět nezačali a ani své podniky do likvidace neposílali.

LIKVIDAČNÍ POMALOST A HLOUPOST ROZVOLŇOVÁNÍ
Kritika chaosu, špatné komunikace, pomalosti a složitosti ekonomických opatření šla stranou, když vláda konečně přišla s plánem uvolňování opatření. Většina podnikatelů včetně mě byla v té době vlastně docela pozitivně nastavená. Viděli jsme čísla o vývoji nákazy, viděli jsme snahu o jakousi podporu a viděli jsme plány na chytrou karanténu. Většina čekala nějaké uvolňování již týden před Velikonocemi. Nicméně posun na období po Velikonocích dával smysl a byl rozumně komunikován. Podivné bylo jen to otevření hobby marketů, ale všichni jsme pochopili, že někdo má dobré kontakty a vztahy, takže mu to přejme. 

Nikdo z nás tehdy nepochyboval, že po Velikonocích se začnou věci vracet do normálu. Marně přemýšlím, jaká čísla by měla být, aby se začalo s okamžitým uvolňováním. Respektive se zavedením skutečně chytré karantény a ochrany rizikových skupin, otevřením škol pro děti prvního a druhé stupně v polovině května a zejména otevřením podnikatelského i osobního života s omezenými plošnými opatřeními směřujícími na hygienu, ochranu a omezení velkých akcí.

Místo toho přišel pouze šok při pohledu na plán, který zlikviduje velkou část malých a středních retailových obchodníků, restaurací a hotelů. Omezení napříč sektory přináší i desítky tisíc rodičů, kteří nebudou moci pracovat a budou muset doma pečovat a učit děti. Můžeme nyní pouze přemýšlet nad tím, kdo za ty dva měsíce padne dříve, jestli většina podnikatelů a jejich zaměstnanců, rodiče v záchvatu šílenství nebo jejich děti, které už by opravdu rády do školy.

Pomalé uvolňování restrikcí ještě více zdůrazní nedostatečnost ekonomické podpory trpícím podnikatelům a zaměstnavatelům. Stávajícím plánem byl podepsán ortel zaměstnavatelům a zaměstnancům v mnoha sektorech, které mohly být ušetřeny. K již těžce poškozenému cestovatelskému ruchu a gastro byznysu se přidá celý maloobchod navázaný na obchodní centra.

REALITA OBCHODNÍKŮ V OBCHODNÍCH CENTRECH
Není možné přežít tři měsíce placení vysokých nájmů a dalších nákladů bez tržeb. Žádný provozovatel obchodů nedrží rezervu, která dokáže financovat náhlé přerušení podnikání na tři měsíce. Retail je vždy těžký byznys. Obvykle nízko maržový, náročný na hotovost a velmi konkurenční s vysokými investičními náklady. Většina hotovosti obchodníků padne na investice do budování a pravidelné renovace obchodních jednotek a pak do zboží. Obchody se splácejí v ideálním případě tři roky, ale ve většině případů je realita o dost delší. Nájmy tvoří až 40 % marže z tržeb. Mzdy tvoří dalších až 40 % marže. Kurzarbeit řeší opravdu jen malou část těchto nákladů.

Každý retailer má také svoji centrálu, kterou musí financovat. Další náklady jsou telekomunikace, leasingy, splátky úvěrů nebo licence. To vše platí dál i bez tržeb. Tři měsíce uzavření znamená většinou i znehodnocené zboží. Pokud se čistý zisk ze zdravých obchodních jednotek pohybuje kolem 10 % z marže, tak se náklady za každý uzavřený měsíc budou splácet minimálně šest měsíců běžného fungování. Tři měsíce uzavření se teoreticky vrátí za 18 měsíců, ale spíše to bude 24 měsíců. A to za předpokladu, že po otevření začnou obchodní centra normálně fungovat, což se nestane. Prázdninové měsíce bývají navíc v obchodních centrech pro mnoho obchodníků běžně ztrátové.

Rezervu si děláte na výkyvy v tržbách. Děláte si ji na případy, kdy v obchodech nevyděláváte dost a musíte financovat fixní náklady a provozní ztrátu. Děláte si ji na neúspěšné obchodní jednotky. Nikdo si nedělá rezervu ve výši dvouleté marže ze všech obchodních jednotek. A to se bavíme o dlouhodobě fungujících firmách. Firmy ve fázi růstu a budování nemají žádný zisk a opravdu není fér o nich říct, že jsou slabé a je správné, že skončí. Je také směšná představa, že odložení tří nájmů dokáže obchodník splatit v dalších šesti měsících.

ŘEŠENÍ
Podobně drtivý bude dopad druhotné platební neschopnosti, snížení kupní síly obyvatelstva a ekonomických propadů našich největších zahraničních obchodních partnerů. Toto není možné zalepit žádnými deficity. A je to škoda, protože všichni zaplatíme velmi vysokou cenu jen za neschopnost a politický alibismus.

Vše však není ztraceno. Ještě je čas zachránit ekonomiku a pracovní místa bez dalšího prohlubování deficitů. Řešením není navýšit ošetřovné na 80 %. I pokles 20 % bude bolet. A k čemu to pak bude, když lidé nebudou mít práci. Řešením je otevřít školy. Je čas zrychlit zavedení chytré karantény, spustit a zpropagovat již hotovou e-roušku. Využít tak na maximum chytré technické a podnikatelské hlavy, které se státu nabízí. Je ještě čas ukončit plošná karanténní opatření a nahradit je těmi selektivními, která budou zaměřená na největší rizika a především na ochranu rizikových skupin. Není pozdě otevřít obchody, obchodní centra, hotely, restaurace a říct lidem, že je na místě opatrnost a dodržování pravidel. Je také čas vymyslet a zrealizovat ekonomická opatření, která budou cíleně zaměřená na záchranu nejvíce poškozených sektorů, a tím ochránit jejich pracovní místa. Je čas vyřešit problém obchodních center a jiných pronajímatelů, nájemců a financujících bank. Země a lidé nemusí platit tuto nesmyslnou cenu. A ekonomika na všem dlouhodobě vydělá.

Politický alibismus samozřejmě není jediná překážka, ale jistě je největší. Je třeba politikům ukazovat, že nevidíme jen to jedno číslo a nežijeme jen tím strachem, který nám ve své show předkládají. Musí vědět, že je budeme hodnotit i za cenu, kterou zaplatíme. Ekonomický stav země, počet nezaměstnaných, propad HDP, deficit rozpočtu a počet firem v likvidaci se musí stát dalšími metrikami, kterými je budeme hodnotit a dle kterých se budeme rozhodovat v dalších volbách.

9

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: