Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Zákon o pojišťovnictví neprošel. Komu to nakonec prospěje?

Petr Borkovec | 17. 12. 2015 | Vstoupit do diskuze

Poslanecká sněmovna v listopadu neschválila novelu zákona o pojišťovnictví, a to včetně pozměňovacích návrhů zavádějících regulaci provizí při zprostředkování pojištění. Nad tím, co to pro nás znamená, a komu to nakonec prospěje se v komentáři psaném pro deník Právo, zamýšlí Petr Borkovec. Přinášíme vám jeho nezkrácenou verzi.

Zákon o pojišťovnictví neprošel. Komu to nakonec prospěje?

V pátek třináctého – tedy značně symbolicky – Poslanecká sněmovna ve třetím čtení neschválila novelu zákona o pojišťovnictví, a to včetně pozměňovacích návrhů zavádějících regulaci provizí při zprostředkování pojištění. Je zajímavé, že sněmovna nebyla schopna odhlasovat kompromisní návrh, jakkoliv byl problematický, přestože se na něm koaliční vládní strany předtím shodly. Neschválení přílepků regulujících provize je překvapivé, skutečným problémem a ostudou Česka je však neschválení samotného zákona, který měl do konce roku 2015 implementovat evropskou směrnici Solvency II. Lobbistické tlaky, zájmy pojišťoven a politické hašteření tak opět zvítězily nad zájmy naší země.

Zamítnutím celý příběh nekončí a bude zajímavé jej sledovat dál. Zákon o pojišťovnictví schválen být musí a uvidíme, zda bude pokračovat snaha přilepit s tímto zákonem jinak nesouvisející regulaci provizí právě do tohoto zákona. Nebo zda zvítězí rozum a bude se diskutovat regulace provizí či spíše nákladovosti pojištění ve vztahu k širší regulaci kvality a odpovědnosti zprostředkování pojištění v zákoně o pojišťovacích zprostředkovatelích, který je skvěle připraven a stále leží na ministerstvu financí. Tato regulace řeší skutečné problémy a zabývá se i transparentností pojistných produktů a jejich nákladovostí. To je ostatně jeden z nesmyslů v původně navrhované regulaci. Je zbytečné regulovat odměnu zprostředkovatelů, pokud neregulujete nákladovost produktu.

Je tedy neschválení regulace provizí dobrá či špatná zpráva?

Na to neexistuje jednoduchá odpověď. Dlouhodobě po regulaci volám, protože se ukázalo, že autoregulace ze strany finančně-poradenských společností ani pojišťoven v dohledné době nenastane, a zákonná regulace je tak cestou k vyčištění trhu od nepoctivců, amaterismu, toho nejhoršího přepojišťování, předražených produktů a cestou k vyšší odpovědnosti pojišťoven i poradců. A na toto pročištění jsem se opravdu těšil. Nicméně podivná přehazovaná zákona mezi různými poslanci, lobbistický tlak pojišťoven a nekonečno pozměňovacích návrhů ze smeteného zákona udělali kompromisní paskvil šitý horkou jehlou, který by navíc v reálu nic nevyřešil. Možná by zvýšil marže pojišťoven, ale lepší produkty klientům by nejspíše nezajistil. Dokonce by je přímo poškodil regulací rizikových pojistek.

Můžu tak říct, že zdravý rozum ve sněmovně v pátek zvítězil, ale spotřebitel nemá žádný důvod k radosti. Kdo k němu důvod má?

Vítězů a poražených stávajícího „odložení nového zákonu i regulace“ je několik. Jásají firmy, které jsou na provizích z životního pojištění existenčně závislé. Zprostředkovatelé, kteří dnes na pojistkách vydělávají provizi i přes 180 % ročního pojistného z každé smlouvy, a u nichž příjmy z těchto pojistek tvoří i 80 % všech provizních příjmů. Pro ty by bylo navrhované rozložení výplaty provize do rovnoměrné výše v pěti letech v mnoha případech zcela likvidační. Nové obrovské provize by přestaly přitékat a naopak by těmto firmám chodily storna odpovídající dosavadnímu proviznímu režimu. A to vše s bezohledným termínem bez možnosti odkladu od 1. 1. 2016.

Pro srovnání: v příjmech Partners dominují hypotéky a investice a životní pojištění tvoří jen 35 % celkového provizního obratu a již dnes uzavíráme velké množství nových smluv v režimu s průběžným vyplácením provize. Odvážně tak tvrdíme, že na regulaci v jakékoli podobě jsme na trhu nejlépe připraveni.

Poražené by se tak mohly zdát dominantní pojišťovny, které si chtěly tvrdou lobby díky novému zákonu výrazně navýšit své zisky, zbavit se konkurence na trhu a tak si stabilizovat své klientské kmeny a zvýhodnit své interní sítě „pojišťováků“ na úkor nezávislých poradců. Některé měly dokonce plán regulaci využít a přetáhnout zkušené poradce do svých sítí a tam je zaplatit „jinak“.  Ještě než byl zákon smeten ze stolu, diskutovaly mezi sebou pojišťovny velmi horlivě, jak legislativy ještě lépe využít a uzavíraly z mého pohledu v podstatě kartelovou dohodu o výši provize, kterou by bylo „správné“ zprostředkovatelům v pěti letech vyplatit. Použili na to krásný pojem „duch zákona“.

Skutečně poraženým tak vlastně v tuto chvíli zůstává spotřebitel, který může jen kroutit hlavou nad legislativními tahanicemi a nulovým výsledkem v jeho prospěch. Produkty jsou stále netransparentní a často předražené. Odpovědnost pojišťoven za ty, kterým platí provizi za prodej, je nulová. Prodávat pojištění může téměř kdokoliv. A v registru pojišťovacích zprostředkovatelů je 150 000 lidí, z nichž maximálně pětina oboru skutečně rozumí a má předpoklady vykonávat práci odborně a odpovědně. Dobrou zprávou zůstává, že na trhu je stále konkurence a pojišťovny jsou dále tlačeny vytvářet lepší produkty a levnější či kvalitnější rizika.

Jak už jsem ale avizoval hned v úvodu, regulace stejně dříve nebo později přijde. Naštěstí. Jak se s ní popasovaly jiné země v Evropě?

Před dvěma týdny jsem byl v Londýně podívat se, jak se zde daří finančně poradenské společnosti zaměřené na pojištění osobních rizik na těžce regulovaném trhu. Británie utahuje regulační opasky okolo britského finančního trhu již dvacet let. Způsobil to brutálním misselling, kterým místní trh trpěl. Zajímavé je, že ani zde neregulují provize za rizikové životní pojištění. Došlo však ke kompletnímu zákazu provizního odměňování za rezervotvorné životní pojistky (tedy ty se „spořící“ složkou). Dnes i toto je však hodnoceno jako chyba, protože sice vymizel misselling, ale běžným spotřebitelům již nikdo neradí.

Inspiraci pro regulaci ale můžeme hledat mnohem blíže k Česku a to u našich polských sousedů, kteří jako vždy jdou přímo k věci a nedívají se nalevo ani napravo a regulují jádro problému a to je nákladovost produktu a tedy pouze dopad na klienta a nikoliv vztah pojišťoven a distribuce. Omezují poplatky, které je možné účtovat, jiné učinili neplatnými a říkají, jak rychle je možné je strhávat. Návrh jejich regulace je velmi účinný a mohl by se stát vzorem i pro český trh.

Boží mlýny…

Co tedy říct závěrem? Snad jen to, že v pátek shozená sporná regulace provizí v novele zákona o pojišťovnictví původně vůbec neměla být. Taková úprava systematicky patří do zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. Jeho projednávání však sněmovna v létě přerušila a upřednostnila právě neschválený návrh novely zákona o pojišťovnictví. Důvodem je lobby pojišťoven, kterým se zákonem o pojišťovacích zprostředkovatelích vůbec nehodí do krámu.

Je nesmysl regulovat provize a neregulovat dostatečně nákladovost produktu. Je také nesmysl regulovat rizikové pojištění, protože to poškozuje klienty. A ještě větší nesmysl je regulovat produkt, když není regulován dostatečně kvalitně ten, kdo pojištění prodává.

Také by bylo moc hezké, kdyby vážení poslanci přenechali tvorbu takto zásadní regulace na odbornících z Ministerstva financí a ČNB, z jejichž jednání v posledních letech mám jednoznačně pocit, že trhu rozumí, chtějí jej regulovat správným směrem a objektivně diskutují se všemi účastníky trhu. Stávající regulace je bohužel výsledkem osobní kreativity některých poslanců a pera právních oddělení jedné či dvou velkých pojišťoven a takto by zákony vznikat neměly.

Já osobně v každém případě dlouhodobě podporuji rozumnou regulaci pojišťovnictví a vítám jakékoliv opatření, které povede k „vyčištění“ trhu nejen od nepoctivců, ale i od amatérů, prodejců na „vedlejšáků“ a zprostředkovatelů bez dostatečného vzdělání a od všech, kteří životní pojištění prodávají bez odpovědnost a bez analýzy potřeb klienta prostě jen jako nějakou hodně drahou komoditu. Podporuji také srovnání pravidel pro všechny – pro pojišťovny a banky, které nemusí při prodeji pojistek nic, a zprostředkovatele, kteří jsou již dnes pod přísným dohledem ČNB i veřejnosti.

Za ideální bych považoval, kdyby bylo znovu zahájeno projednávání zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích – je připravený, stačí ho jen schválit. Tento návrh je promyšlenou a komplexní úpravou povinností při nabízení pojistných produktů, která by mohla upravit nákladovost pojistných produktů, zavést registr pojistných smluv přístupný pojišťovnám a celou řadu opatření, které snadno a rychle napraví většinu chyb na současném pojišťovacím trhu, aniž by bylo pácháno legislativní harakiri, kterým právě zamítnutý návrh novely zákona o pojišťovnictví byl.

105

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Open seminář Bořivoje Beránka

Máte zájem o seminář: