Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Čtvrté kolo drsné akce Jitky Lucbauerové – jen pro silné povahy

18. 9. 2017 | Vstoupit do diskuze

VÍNO-KOLO-ŠKVARKY-VÍNO-PODZEMÍ-KÁVA-NADZEMÍ-VÍNO-TANEC-KANEC-TREASUREHUNTING.
Tak takhle nějak proběhl 4. teambuilding partnerství Jitky Lucbauerové. „Jitka se zkrátka rozhodla, že zjistí, co všechno vydržíme, a jestli s námi může počítat i nadále,“ říká Jaroslav Gall, který pro nás průběh akce zaznamenal.

Čtvrté kolo drsné akce Jitky Lucbauerové – jen pro silné povahy

To, že na Moravě je vždycky krásně, se potvrzovalo už cestou. Nedělní ráno při odjezdu z Prahy vůbec nelákalo na 42 kilometrovou projížďku na kole. Ve Valticích však bylo slunečno, 21 stupňů a když jsme nasyceni snídaní dostali do rukou skorocyklospeciály a cyklodresy „Miluji být první, a proto jsem v Partners“, tak se nálada začala pozvedat. Tradiční welcome slivovička bohužel neproběhla, neb jsme nechtěli zlobit místní pány „Pomáhat a chránit“. Ta na předchozí akci na Cábu u Vsetína byla nezapomenutelná. No nic, otřu slzu a jedeme dál.

Jako kopec jo? A boží průvodce

Za průvodce jsme vyfasovali chlapíka, který na první pohled nevypadal. Padesátiletá oholená hlava, zavalitá postava, na nohou žabky. Časem se však ukázalo, že má velmi slušný přehled o Lednici, Valticích a okolí a dokonce i o Asii. Jezdí obchodně dokonce do Vietnamu stavět vinotéku. Navíc měl smysl pro humor a s „bandou tyrkysových pojišťováků“ (tak nějak nás špičkoval) si poradil velmi dobře a s přehledem. Mrzelo nás, že nás neprovázel i zbytkem dne. Ještě k tomu v byznys plán ve Vietnamu. Kde se v něm vzala ta síla, netuším.

Tak tady si nedám ani kapku

V půli cesty nás čekala prohlídka Zemědělského družstva Sedlec. Už ten název nás měl varovat. Vlek plný nevonících zbytků odšťavněných hroznů, zvláštní přístroje neurčitého vzhledu i účelu a prostory poněkud zanedbané tak 50 let plus. Tak tady že vyrábějí víno? A dobré víno? Nevěřil jsem. A řekl si „Tak tady fakt do mě nikdo nenalije ani kapku.“ Naštěstí jsem se spletl. Nevím, zda za to mohla okouzlující slečna, která nás provázela. Nejen, že měla určité charisma, o vínu nám vyprávěla s opravdovou láskou a když nás zavedla do poslední místnosti, nefalšovaného moravského sklepa, tak jsem začínal tát. A ochutnal. Savignon, Pálava, Müller Thurgau pozdní sběr. Zvlášť nás překvapila tím posledním, prý v ČR velmi podceňovaným vínem, které vzniklo náhodou tak, že část vinice v roce 2013 jaksi zapomněli otrhat. Zkusili z toho vyrobit víno a světe div se, vyprodali ho ten rok jako první.

34 na 34 a tanec kanec

Nebylo by fér, dále dráždit čtenáře tím, jaké lahůdky jsme okusili. Organizační tým měl opravdu „čuch“ na výběr jídla. Zejména nedělní 34 kilové selátko na grilu vypadalo, že ho 34 distingovaných pánů a dam nedá. Jako gentleman to nemohu říct na plná ústa, ale i dámy zahodily chleba a zeleninové přílohy a vrhly se na chudáka pašíka. Další program nás čekal ve sklípku, kde už ladil své piano, někdo jako Jožo Ráž. Nejspíš to nebyl Slovák, ale rozvibroval naše těla slušně. A když se na závěr zpívala píseň Dívka s perlami ve vlasech, od Aleše Brichty, tak se celým sklepem ozývalo „Lááásko, svý perly máš…“. Dát ještě „Barák na vodstřel“, tak je stopro po sklípku. Škoda, že už jsme s Markem Dymákem neměli sílu dorazit krásně nazdobený a bohatý raut.

Skoro Michelin

Druhý den ráno jsme vyrazili vstříc Valtickému podzemí. Tam jsme nejen zažili originální vyprávění pana Kudrnáče, místního sklepníka, např. o dalších podzemních patrech z dob Římanů a Keltů, či o 4 000 odvezených tun při čištění a rozšiřování sklepních prostor. Nečekaně nás čekal jeden gastronomický orgasmus – guláš. Ano, čtete správně, guláš. Ten byl zralý na jednoho Michelina.

Stavěči mostů

Kdybyste náhodou netušili, jak se dobře seznámit s Lednicko-Valtickým areálem, tak si zahrajte Treasure Hunt. Nevinně vypadající hra z nás udělala šílence pobíhající po areálu zámeckého parku. Stali se z nás počítači andělů a soch i viaduktových oblouků, hledači čapích hnízd, proklínači tabletů, objímači stromů, plivači šipek, stavěči mostů. A řadu dalších, nečekaných úkolů si na nás vymyslela pořádající agentura. Někteří nadšenci naběhali až 13 km, ale nakonec byli všichni sice utrmácení, zpocení, mokří, ale šťastní.

Tak tedy Jitko a Hanko, pěkně děkujeme.
Odhoďme ale dvojsmyslný tón a teď vážně, DĚKUJEME Jitko.


Zápisky z akce pro silné povahy zapsal Jaroslav Gall, za aktivní podpory Dornfelder pozdní sběr 2016.

10

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK